"Jen jsem se inspiroval jinde"

(aneb O přivlastňování si textů)

3. února 2011, napsala Romana Havránková

Máme za sebou první pololetí. Odvedli jsme kus práce, naučili se nové věci a poprali se zdárně s řadou úkolů.
Zvládli jsme to velmi dobře.

Ale vždycky je co zlepšovat, drobný zádrhel se najde. Nedaří se úplně všem bezpečně zvládat samostatnou přípravu materiálů a textů na zadaná témata. Asi proto se někdy setkáváme s nedovoleným kopírováním prezentací nebo částí textů. Trošku se to poupraví a vydá za svou práci. Nejde o problém vyskytující se jen mezi středoškoláky.
Jde o jev celospolečenský a mají s tím problém i vysokoškolští učitelé.

Jak to tedy vlastně s tím používáním textů z různých zdrojů je? Vezměme to po pořádku.

1. Autorská práva

Duševní, rukodělný nebo umělecký výtvor je výhradním vlastnictvím autora.
Pouze on má právo se svým dílem jakkoli nakládat (upravovat jej, dopracovávat, zveřejňovat a vytvářet další jeho modifikace). Je výsledkem tvůrčí činnosti autora v podobě písemné, elektronické nebo jiné, vyjádřené a sdělené:

• verbálně (ústně)
• v listinné podobě (psané či tištěné)
• uměleckým ztvárněním.

Můžu to opsat?

Pozorovatel jej může číst, citovat, souhlasit, či nesouhlasit s ním, ale nemůže si jej nebo jeho část přivlastnit, poupravit a vydávat za své. Převzít práci druhého člověka, pozměnit ji a vydávat za svou je krádež.

2. Kde se to řeší

Tuto problematiku řeší zákonná norma České republiky - Zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském. Jeho porušení je jako u všech ostatních zákonných norem protiprávní (trestné) a jako na takový je na něj nutné pohlížet, školství nevyjímaje.
Vysoké školy jsou striktní. Řeší to vyloučením ze studia. To je ale špička ledovce.

3. Jak na to

Při studiu středoškolském nebo vysokoškolském musíme zákonitě vycházet z poznatků již popsaných. Je to základ studia. Lze je přejímat a aplikovat, ale to vše se musí dít s přiznáním převzetí, tedy citací. Ke studiu je nutné použít informace již známé. Pak to ale musíme přiznat, uvést zdroj či pramen a citovat přesně a pregnantně, z čeho čerpáme.
Skvělou pomůckou Vám může být generátor citací.

Jak na otázku citací reagovala např. Přírodovědecká fakulta Ostravské univerzity (s návodem jak citovat) uvádí ve svém otevřeném dopise studentům katedry sociální geografie a regionálního rozvoje prof. RNDr. Vladimír Baar, CSc., vedoucí katedry. Zásady citační etiky.pdf

A učitel?

Určitě se vyplatí vycházet ze svých zkušeností a inspirovat se nabytými vědomostmi. Zadaný úkol vytvořit vlastními silami a svou hlavou. To je dovednost, kterou všichni uplatní na vysoké škole.
Učitel více ocení poctivě připravený úkol, byť s drobnějšími nedostatky, než honosné formulace, které údajný autor nedokáže převyprávět, vysvětlit nebo dokonce ani přečíst. Rád ohodnotí práci s řádně označenými odkazy a citacemi.

4. Použité materiály a zdroje

BAAR, Vladimír. Postup při porušení zásad citační etiky. Online [cit. 2011-02-02]. Dostupný z <http://albert.osu.cz/oukip/rsk/uploaded/3609_Zasady_citacni_etiky.pdf>
Zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)

Článek vznikl za přispění Tomáše Matlengy.

Přihlaste se a přidejte svůj podnětný komentář.

Další články v kategorii Na aktuální téma: