Zatmění Slunce

4. ledna 2011, napsala Helena Žídková

Dnes 4. ledna 2011 v ranních (při východu Slunce) a dopoledních hodinách jsme měli po téměř dvou a půl letech opět příležitost pozorovat částečné zatmění Slunce. Velikost zatmění se pohybovala okolo 79 % a to bylo zřejmě jedno z největších zatmění tohoto století. Počasí nám přálo a proto bylo pozorování vzácného přírodního úkazu aktuálně zařazeno do výuky.

Toto částečné sluneční zatmění bylo zajímavé tím, že oblast úplného zatmění leží zcela mimo planetu Zemi. Nikde na Zemi tedy nebylo pozorovatelné úplné ani prstencové zatmění. Maximální velikost okolo 86 % bylo k vidění na severu Skandinávie.

Jak na to

Pro sledování zatmění nám stačilo vyjít před budovu školy a podívat se směrem ke Slunci přes černá políčka vyvolaného kinofilmu, svářečské sklo nebo speciální brýle. Nám posloužila také tmavá folie ze staré nepoužívané diskety. Byl to zážitek, který mnohé studenty překvapil. Přece jen bezprostřední pozorování v krajině je nesrovnatelně jiný zážitek, než zprostředkovaný pohled na tištěný obrázek, televizní obrazovku, či monitor počítače.
Naposledy bylo podobné zatmění na území Česka pozorovatelné 31. května 2003 také při východu Slunce.

Trocha teorie

Zatmění Slunce nastává v okamžiku, kdy se Měsíc nachází mezi Sluncem a Zemí, tato tři tělesa jsou na jedné přímce a Měsíc se nachází v rovině dráhy Země. Dráha Měsíce je totiž vůči dráze Země skloněna, což je důvodem, proč k zatmění Slunce dochází jen v některých vzácných okamžicích a ne vždy, když je Měsíc v novu.

Na Zemi je zatmění pozorovatelné v místech, kam dopadá měsíční stín, případně polostín. Délka tohoto stínu závisí na poloměru a na vzájemné vzdálenosti Slunce, Země a Měsíce. V místech, kam dopadá polostín, vzniká zatmění částečné. Tam, kam dopadá stín a nebo alespoň jeho vrchol, je zatmění úplné, při němž je možné pozorovat jindy přesvícenou a proto běžně neviditelnou nejvyšší část sluneční atmosféry - sluneční korónu. A pokud stín na Zemi nedopadne, tj. vzdálenost Země - Měsíc je větší než délka stínu, je na pozorovacím místě v ose kuželu stínu zatmění prstencové, kdy na obloze září jen tenký sluneční prstýnek, sluneční koróna ale vidět není.
Zatmění úplné či prstencové, které je pozorovatelné jen z malého kousku naší planety, je vždy obklopeno podstatně větším územím, kam dopadá polostín, a kde je viditelné částečné zatmění.

Převzato z Astronomického ústavu AV ČR

Text sestavila Helena Žídková, fotografie pořídila Romana Havránková.

Fotogalerie

Zobrazit všech 8 fotek této galerie

Přihlaste se a přidejte svůj podnětný komentář.

Další články v kategorii Výuka a škola: